Únor 2009

dneska... DD PALM BEACH :*

28. února 2009 v 14:05 | Aneta |  Moje každodenní, nezajímavé & poněkud stereotypní dny (ale mě baví :P)


Celý týden jsem se těšila konečně na víkend a už je tady... :P Jak já miluju ty přípravy na diskotéky. Prostě se 3 hodiny krášlit...líčit se (zmalovat se jak piča :D), vybírat oblečení, co si vzít na sebe, nakulmovat vlasy, u toho všeho mít puštěnou hudbu, prostě bomba :D
Sice se mi ráno vůbec nikam nechtělo, ale když teď vidím, jak je venku krásně, tak mě to tak šíleně naladilo a večer vyrazím do PALMU. Dneska je tam nějaká Libimseti Party, takže tam jdu s mým kamarádem, už se těším.
Mimochodem... on už bude březen!? To je neuvěřitelné, jak to tak děsně rychle utíká :)



nic, pouze sen ...

27. února 2009 v 16:55 | Aneta |  já :P
Letěla jsem! Ano, opravdu jsem lětěla jako pták. Nebylo to jen krásné, bylo to nádherné, neuvěřitelné. Cítila jsem se tak svobodná, nic mě netrápilo, nad ničím jsem nepřemýšlela. Poletovala jsem si tam a zpět, a zase dokola. Bylo to opravdu vzrušující.
Když v tom jsem ho zahlédla... skočil z mrakodrapu a padal dolů. Proč to udělal? Stále klesal směrem k zemi. Něco ho muselo hodně trápit. Možná já, možná někdo jiný...NE! URČITĚ JÁ! Ale přece... tímhle se nic nevyřeší. Letěla jsem za ním a užuž jsem byla u něj. Chytla jsem ho a vylétla s ním zpět na střechu mrakodrapu. Cítila jsem se tak šťastně a že tu, na tomhle světě, nejsem zbytečná. Zachránila jsem mu život.


matka - Karel ČAPEK

25. února 2009 v 22:33 | Aneta |  zajímavé knihy x))
Děj dramatu se odehrává v pokoji, který je zaplněn památkami po otci. Z děje nemůžeme poznat a přesně určit čas a zemi, ale z narážek lze soudit, že jde o zemi, která je ohrožena občanskou válkou a napadením vnějšího nepřítele. Čapek byl silně ovlivněn vzpomínkou na Španělsko. V pokoji se sešli tři bratři. V rozhovoru se též zmíní o bratru Jiřím, který se ten den pokusil o výškový rekord. Petr s Kornelem se se smíchem pustili do souboje kordy. Jejich zábavu přerušil příchod matky, která je vykázala na zahradu. Při úklidu se matka zastavila před obrazem svého muže Richarda a vyčítala mu, že má na její syny tak malý vliv i po smrti. Richard se objevil v pokoji, aby se jí ospravedlnil. Matka mu vyčítala, že se dal kvůli špatnému rozkazu zabít, ale Richard jí odpověděl, že zemřel na svou čest. Do rozhovoru se vmísí i nejstarší syn Ondra, který byl za svého života lékařem a který zemřel v Africe na žlutou zimnici. Ale ani jeho omluvu, že zemřel za pokrok medicíny matka nepřijala. Do pokoje vešel Jiří a pozdravil matku, otce i Ondru. Zoufalá matka se od něj dozvěděla, že při pokusu o výškový rekord se mu porouchal motor a on se zřítil na zem a zahynul. V té době v zemi zuří občanská válka. Petr a Kornel se této války aktivně zúčastnili, avšak Petr stál na straně černých a Kornel na straně bílých. Petr byl zatčen a popraven bílými a Kornel byl zastřelen při pouliční bitce. Země byla napadena třídním nepřítelem. Matka nechce pustit svého jediného syna Tonyho do války, ale když slyšela, že nepřítel vraždí i malé nevinné děti, dala mu zbraň se slovem: "Jdi..."



V tomto dramatu autor poukazoval na jednání ženy, jejímž údělem je dávat život, která je svým vědomím nucena poslat svého syna do války hájit vlast. Neúčastí nelze zachraňovat lidstvo. Čapek zde ukazuje konflikt mezi mužským a ženským postojem k životu. Muž chce dokázat něco velkého, chce být hrdina, kdežto žena touží po štěstí své rodiny a míru.

Krásy jižních Čech :P

23. února 2009 v 17:05 | Aneta |  Moje každodenní, nezajímavé & poněkud stereotypní dny (ale mě baví :P)
Jo, to už bylo v sobotu, co jsem byla na exni to. Nejdřív jsem tam tedy nechtěla jít, ale protože jsem se večer nudila, tak jsem poprosila mamču o penízky a vyšla do víru té krásné noci :D Přišla jsem tam asi kolem půl dvanácté, takže mi vlez stál jen 30 korun, což mě docela potěšilo :P

Musím uznat, že koncík byl fakt povedenej .. prostě exni to, ti naši jihočeši :P Jen mě trošku naštvalo, že jsem si tam zrovna vzala nové boty a šla jsem s kámošema pogovat :D Ty to fakt odnesli (ty boty :D) Ale to je detail :P

A co mě potěšilo, jakože nejvíc ... že sem tam ani nepila ani nekouřila. Fakt, já byla tak nadšená, že když jsem přišla domů, musela jsem to všem hned říct :D:D A byla jsem na sebe pyšná :D Heh :D

... život je takovej ...

Radium - Renegade Returns

15. února 2009 v 13:49 | Aneta |  no music - no life
Hardteck - Hardcore - Frenchcore

.. tohle je fakt pecka, pořádná na odreagování :P


<<spusť


Komplex Oidipus

15. února 2009 v 0:45 | Aneta |  no music - no life
Hned co jsem tuhle bláznivou kapelu poznala v bloudovi, začla se mi totálním způsobem líbit :) Takovej v pohodě punk-rock, u kterýho se dá i relaxovat :D

Na dotek (pro karamelku)music
90-60-90music


čekám, čekám, čekám, ...

14. února 2009 v 21:53 | Aneta |  Moje každodenní, nezajímavé & poněkud stereotypní dny (ale mě baví :P)
nedočkám se.

(malá vsuvka: nenutím Vás, abyste si tento článek četli, protože je absolutně k ničemu.)

Je hezké, že jsem dostala spoustu SMSek k Valentýnu. Potěšilo mě to, ale ..
byla bych šťastná, kdybych ji dostala od mýho milovanýho .. vlastně, už není můj.
Vím, že jsem ho v mnoha věcech zklamala, dá se říct, že ve všech. A teď je to úplně hrozně divné, nedá se to popsat.
Myslím na něj celý den, až je to úplně nezdravé. Moje mozkové buňky jsou plně přetíženy a došla jsem k nějakému závěru? NE.
Celý den mám u sebe mobil a doufám, že mi přijde nějaká zpráva (Myslím na tebe, chybíš mi, nebo něco podobného, abych aspoň měla důvod myslet na něj.)
Kdyby věděl, jak moc ho mám ráda a za co všechno bych mu mohla poděkovat .. kdyby to věděl. A kdyby věděl, jak moc ho pořád chci (i když jsem se s ním rozešla .. ale to napovídá o mé demenci :P) ...

To je asi tak všechno.
Chci mít jen pocit, že jsem se někomu svěřila .. někomu jinému, než mýmu deníku, který si bez zeptání přečetla moje drahá matka (proč?) a teď mě považuje za největší děvku, kterou jsem kdy mohla být. FAKE.


konec tohohle nicneříkajícího článku ... jen popisuji mou náladu.



Cascada - How do you do

14. února 2009 v 16:36 | Aneta |  no music - no life
Tahle písnička od Cascady se mi líbí úplně nejvíc. Taková pohodová taneční pecka ;) Si poslechněte :P

musicmusicmusicmusicmusicmusicmusic.. spustit xP

Šťastný únik před smrtí

14. února 2009 v 13:49 | Aneta |  co mne zaujalo ...
To zase měli andělé strážní šichtu ;)


If you believe, you can do everything!

13. února 2009 v 17:54 | Aneta |  já :P
Á, je to tady .. :) Nový blog je na světě. Chtělo to nějakou změnu :P